Spawn Point Kdy to vše doopravdy začalo
Každý má ve svém životě spawn point – okamžik, kdy se něco dá do pohybu. Někdy je to narození. Někdy první počítač. Někdy člověk zjistí, že olivy jsou chyba evoluce. A někdy se z vlastního bugu stane největší výhoda.
Kde přesně leží ten můj, nevím.
Zaříkávač strojů
Samozřejmě, že můj zájem o technologie začal úplně přirozeně a nenápadně. Objevilo se NES a já si prostě zamiloval hry. Pohybovat postavou pomocí ovladače bylo naprosté kouzlo, které jsem nedokázal pochopit. A v době bez internetu jsem ani neměl možnost si cokoliv zjistit. Každopádně tady začal můj první pravý troubleshooting.
Cartridge s Kiwi Kraze nechtěla nastartovat a nějak "blbnula". Jako budoucí IT guy jsem tedy vytáhl a zasunul cartridge do NES, ale nepomohlo to. Zkusil jsem to několikrát, ale bez úspěchu. Párkrát strčil prsty do otvoru pro cartridge, ale ani to nemělo smysl. Plný frustrace jsem si přiložil cartridge k ústům, frustrovaně si oddechl a přidal slovo "PROSIIIIM". Což pomohlo, protože při dalším pokusu již hra fungovala, jak měla. Vše bylo jasné! NES mě slyšelo!
Postupem času mi došlo, že šlo o klasické profouknutí kontaktů a jejich očištění, ale i přesto si stále občas povídám s hardwarem.
"Pojď, otvírej, nemáme moc času."
"Proč po mně chceš restart?"
"Doufám, žes mi to uložil!"
První práce, potom zábava
Po několika letech jsem dostal svůj první PC a jelikož to byla rána do rozpočtu taková, že se z toho rodiče nevzpamatovali dodnes, dostal jsem možnost získat nějaké ty vědomosti v místním kroužku, který pořádal "Dům dětí a mládeže". Tento "kurz" vedl chlápek, který měl ostré rysy v obličeji. Nevím, jak se jmenoval, ale zaslechl jsem, že někdo použil oslovení "Boris". Teď už vím, že šlo o přezdívku, ale v té době to jen potvrdilo, že jde o nějakého badass týpka ze zahraničí. Takže hned první den jsem byl připraven za něho zemřít.
Otevřeli jsme si Word a začali se učit, co se kde dá udělat. A hned první hodinu nám ukázal WORDART. Hlava se mi roztočila a já už měl představy o tom, jak budu díky tomuhle dělat profesionální loga! Každé jeho slovo jsem hltal a vše pečlivě ukrýval do své hlavy. A najednou...
"Dobrá, to by pro dnešek stačilo, můžete si zapnout nějaké hry a ve zbývajícím čase hrát."
COŽE?! Hry?! Duke Nukem 3D deathmatch! Všichni ti kluci se připojili skrz LAN a začali se zabíjet. Boj na život a na smrt, nikdo neznal bratra! A já, jakožto nejmladší a nejméně zkušený, jsem si zvolil singleplayer a obdivoval, jak reálně ta hra vypadá.
Takhle probíhal můj kroužek po celou dobu. Boris mě naučil základy Wordu, Excelu, jak se připojovat k ostatním skrz LAN. A vždy po studiu nám dovolil si odpočinout a vypnout u nějaké té hry.
Pirátské vlny
Uběhl nějaký čas a já nastoupil do školy, kde mi kamarád daroval k Vánocům hru Age of Empires 2, kterou bylo potřeba cracknout. Hra se nedala spustit, ale po přepsání jednoho exe souboru najednou fungovala. Ptal jsem se, jak to funguje, a dozvěděl jsem se, že existuje jakási ochrana proti pirátství. Byl jsem zmaten, ale netrvalo dlouho a jednoho takového Piráta jsem našel. Byl pravděpodobně kapitánem, protože měl velký seznam pokladů, které prodával za 50 Kč, a dokonce dokázal vytisknout obrázek hry, který se vložil do obalu na CD! No nekup to.
Já ale hledal toho největšího piráta na světě, ten, který přímo dokáže vytvořit soubor, kterým obejde ochranu hry. Naštěstí nám zapojili internet a já zjistil, že nehledám Piráta, ale Hackera.
Rozbij a pochop
V té době byl internet divočejší než kanec a najít se dalo opravdu všechno. Byly to malé střípky vědomostí, například že hry mají své konfigurační soubory a pomocí textového editoru se dají upravit. Ale bylo to napsáno zvláštním jazykem. Co to je "width"? Co to je "ThreadPriority"? Pomaličku jsem se učil rozklíčovávat tyto hieroglyfy a ovlivňovat hry skrz textový editor. Později jsem pochopil, že stejný princip funguje i mimo hry. A mé hrabání do systému se začalo dotýkat i Windowsu samotného.
Načtených článků přibývalo a já se dozvěděl o přetaktování procesoru. A bohužel to bylo ve chvíli, kdy mi strýc půjčil svůj laptop, abych si mohl zablbnout u babičky na vesnici. Věděl jsem, že strýc bude nadšený, až uvidí ten výkon, který jsem dodal, a tak jsem začal v BIOSu přenastavovat hodnoty. Bohužel to laptop neustál a začal se vypínat. Naštěstí jsem věděl, že stačí vše vrátit zpátky. Jen jsem nevěděl, jaké byly původní hodnoty, něco málo jsem ubral a vše fungovalo.
Posílen tímto novým umem jsem po návratu domů začal přetaktovávat svůj PC a skončil jsem téměř měsíc bez počítače a "nuceným" chozením ven s Viktorem (který do mě zasazoval další semínka punku).
Pochop a rozbij
Uvědomil jsem si, jak je důležité věci opravdu chápat, a jakmile se na střední škole dostala řada na předmět Informatika, opět se opakovalo to, co s Borisem – byl jsem připraven pro svou vyučující zemřít. Tentokrát již nešlo pouze o Word a Excel, tentokrát šlo o programovací jazyk PASCAL. Dnes si nevzpomenu ani na jednu syntaxi, ale moc dobře si vzpomínám na to nadšení. Konečně jsem "přímo mluvil s počítačem", dával mu úkoly, on je plnil a oba jsme byli šťastní!
Součástí výuky byla i tvorba webových stránek a já tomu okamžitě propadl. Cítil jsem se jako superhrdina a začal tvořit webové stránky. A jako správný superhrdina, jsem chtěl pomáhat prostým lidem. Začal jsem spolupracovat s holčinou, která překládala seriál Gintama. Stvořil jsem jí stránky na míru a tímto proběhla má korunovace na krále Dana Admina I.
Dobrou noc..
Na vysoké škole jsem narazil na mou Achillovu patu. Miluji software, ale studium nebylo jen o něm. Znechucen představou sbírat kredity v předmětech, které nevidím jako podstatné po dobu několika let, jsem studium ukončil a zvolil cestu rekvalifikace.
Programování CNC strojů mi přišlo jako nejvhodnější a nemýlil jsem se. Mělo to vše, co jsem chtěl. Opět jsem mluvil se strojem, dával mu příkazy a on vesele chrlil výrobky. Výrobky, které si šlo osahat. Byla to docela změna oproti digitálnímu výstupu. A dávat příkazy stroji, který se pak pohybuje jako živý a tvaruje materiál, bylo dechberoucí. Natolik dechberoucí, že jsem úplně zapomněl na svou celoživotní lásku IT.
Být zaměstnán, dostávat pravidelný přísun peněz a nastavovat / programovat stroje, bylo vlastně to, co mi stačilo. Pár let jsem přestal tvořit. Počítač se stal jen zdrojem zábavy a jediné co jsem na něm dělal bylo hraní her. Trvalo nějakou dobu, než jsem si uvědomil, že mi něco chybí, ale nevěděl přesně proč. Dokud mi "to" jeden náhodný člověk nepřipomněl.
Zpátky ke kořenům
Ve firmě jsem potkal člověka, který se také jmenoval Dan. Tento člověk se zajímal o reverse engineering a hacking a pomalu byl na odchodu z firmy a startu nové kariéry v sektoru IT. Pomaličku mě natlačil do Linuxu a Pythonu. Pomalu začal rozdmýchávat oheň, na který jsem dávno zapomněl. Ale jak už jsem zmiňoval, měl již nakročeno opustit firmu a tím také mě.
Jeho dopad z;stal a já opět začal tvořit, ale neměl nikdy myšlenku, že bych opravdu skočil do IT oboru na plný úvazek. Chyběla mi důvěra v sebe samotného. A to zachránil jiný člověk, který ke mně přišel a naše konverzace probíhala asi takto:
"Čau, Dane, prosím tě, mě strašně zajímá programování, myslíš, že bych se to mohl naučit i v tomhle věku?"
"Jo, na tom nic není, všude je plno zdrojů a dá se to naučit rychle."
"No mně to připadá strašně složité a nedokážu to moc pochopit jako celek."
"Hele, to máš jako když píšeš nějaký úkolníček pro děcka doma, jen se musíš naučit jazyk, kterému ten počítač bude rozumět. A on to pak čte řádek po řádku a každý ten úkol splní. Akorát jak máš třeba překlep, tak on si to neumí dosadit, ale to nevadí, protože tě na to upozorní editor, že tam něco nepasuje... Python je úplně skvělý, protože je čitelný a máš to jako kdyby sis.."
Zmlknul jsem, protože jsem si všiml, že se na mě culí a téměř zadržuje smích. Neřekl ani slovo, poplácal mě po rameni a odešel.
Kde je můj spawn point, dodnes nevím. A vlastně už na tom tolik nezáleží. Důležité je, že občas potkám člověka nebo zažiju situaci, která mi připomene, proč jsem se na tuhle cestu vůbec vydal.